Koncepční design

Průběh vývoje koncepčního návrhu

První návrh byl charakterizován poměrně rozměrným, kompaktním rámem, který se skládal z hlavního lichoběžníkového horizontálního rámu nesoucího vrtule, z něhož vybíhaly tyče, které jej spojovaly s víceméně standardním rámem kola. Boční vrtule byly pro snížení celkové šířky při jízdě sklopitelné do vertikální polohy. U tohoto návrhu jsme předpokládali vyhovující celkovou tuhost, ale nevyhovovala ergonomie.

Pilot by musel velmi složitě nasedat (prakticky by musel prolézt rámem) a měl by problém dosáhnout oběma nohama na zem. Při rozjezdu a zastavení by tak hrozil pád kola i s pilotem. U tohoto prvního návrhu vznikla myšlenka využít pohonné jednotky i v režimu jízdy, a to překlopením zadní vrtule do vertikální polohy. Pohyb vpřed by byl tedy zajištěn tahem této zadní vrtule.

Jako běžné jízdní kolo

Z výše uvedeného důvodu nevyhovující ergonomie bylo upuštěno od této první varianty a vznikl další návrh, který uvažoval s téměř klasickým rámem jízdního kola, rozšířeným o prvky nesoucí pohonné jednotky. Přední část byla řešena jednoduchým prodloužením standardního rámu trubkou, pro boční pohony byla navržena otočná konzola umožňující sklopení vrtulí. Zadní pohon byl umístěn do trojúhelníkového výklopného rámu, který měl zajišťovat překlopení zadní dvojice vrtulí do vertikální polohy pro režim jízdy.

Na základě tohoto technického návrhu byla vypracována designová studie. V ní byl navržen vzhled ochranných košů, zakrytování prostoru za sedlem pro umístění baterií a ostatní elektroniky.

Technický, a z něho vycházející designový návrh, byl dále rozpracováván, ale začaly se objevovat některé problematické body. Navržené řešení ochranných košů se ukázalo jako velmi náročné na výrobu (i finančně) a bylo třeba je podstatně zjednodušit. Výklopná zadní část rámu naopak vyžadovala konstrukci bezpečnostního zámku, který by zajišťoval polohu zadní vrtule v horizontální poloze při vzletu. Přesouvání vrtule do vertikální polohy při jízdě v kombinaci s umístěním baterií v prostoru za sedlem navíc velmi nepříznivě ovlivňovalo těžiště kola, což by vedlo k velké nestabilitě při jízdě, kdy by opět hrozil pád kola i s jezdcem.

Efektní i funkční design

V pořadí již třetí návrh upustil od překlápění zadní vrtule a pro pohon kola se začalo počítat s využitím bočních jednotek, které by se nesklápěly ve směru podélné, ale příčné osy. Jejich výkon se ukázal jako dostatečný. Jistou nevýhodou byla ovšem větší celková šířka. Další podstatnou změnou bylo přesunutí balíku s bateriemi do prostoru rámu („pod štangli“), čímž se snížilo těžiště a zlepšilo se rozložení hmotnosti.

Poslední změnou bylo nahrazení zamýšleného tlumení rázů při přistání. Původní návrhy počítaly s použitím teleskopické vidlice vpředu a kyvné zadní vidlice (s převodem vahadlem), obojí s plynokapalinovými tlumiči. Podstatně vyšší hmotnost létajícího kola oproti běžnému bicyklu by tyto standardní komponenty nadměrně zatěžovala. Musely by se použít speciální komponenty nebo zkonstruovat vlastní, čímž by se opět patrně zvýšíla hmotnost kola.

no images were found